3.díl seriálu o tom, jaké to je, svěřit se do rukou stylistky. Po úvodním seznámení a následném odlehčení šatníku přichází ta příjemná část – a to nakupování! Jak to funguje? Čtěte.
Kde je ta čokoláda???
Ze života matky, aneb jak se učím vychovávat…
úvod: Eliška (něco málo přes tři roky…) přijde za mnou, když u stolu nadepisuji pé-efka, která jsme společně vyráběly…
E: „Maminko, podívej co jsem našla… „/ v ruce drží malou čokoládku z adventního kalendáře… jenže my už jsme tu „dnešní“ otevíraly, a ona ji jedla ráno…
Já: „Eli, co je to za čokoládu?“
E: „To jsem našla, tady – podívej…“ / dovede mě do obýváku, kde na zemi leží adventní kalendář, a v něm otevřeno daleko víc okének, než by mělo být…a to včetně velkého okna, kde se schovával čokoládový Ježíšek…
Já: „Elinko, kde je ten Ježíšek?“
E: “ Já nevím“…
Já: „Elinko, tys ho snědla?“
E: „Ne. To byl asi krteček..“
Já: „Ne, Elinko, krteček to být nemohl…já jsem ho tu neviděla. Elin, ty jsi snědla tu čokoládu???“
E: „Ne“…
Já: „Elinko, prosím Tě, řekni mi, jak to bylo s tou čokoládou…“Pláč. Elinka pláče, drží mě za ruku a koulí na mne ty svoje obrovský oči a nápadně mi připomíná kocoura ze Shreka.
Já: „Elinko neplakej, řekni mi, jak to bylo a vymyslíme co s tím…“
E: „Já ji nesnědla“
Já: “ Elinko, ta čokoládka ale nemohla zmizet, tak mi řekni, kde tedy je…“
E: Fňuká „No ona asi odhopkala…“Elinka na mě stále valí ty svý zaslzelý oči a doufá, že jí její verzi uvěřím. Jelikož obě víme, jak to bylo, já už v sobě pod atakem Eliščiných nezlomných argumentů začínám dusit smích. Avšak zachovávám kamennou tvář a snažím se jí dát najevo, že její argumenty beru vážně, ale trochu tuším, že to asi bylo jinak…
Já: „Ta čokoláda, nemohla odhopkat, nemá nožičky. Řekni mi pravdu, není správný, si takhle vymýšlet. Jestli jsi ji snědla, vymyslíme co s tím budeme dělat, když Štědrý den daleko, a my už teď nemáme tu čokoládu…Jen mi řeki pravdu, kde je ta čokoláda…Ty jsi tu čokoládu spapala? “
E: Pláč. „Maminko, on ten Ježíšek asi zmizel…“ ukazuje mi obrázek, který prosvítá fólií v adventním kalendáři na místě, kde ho nedávno ještě překrývala čokoládka… a povídá: „podívej, tady má nožičky, tak on asi odešel“….
Já: pláč – smíchy ( myslím si: copak takhle, se dá vychovávat???) Pláču a vysvětluju jí, že pláču, protože jsem smutná, že ten Ježíšek UŽ odešel pryč…
Po nějaké chvíli, se Elišky znovu a naposledy ptám, jak to bylo s tou čokoládou. To je asi za deset osm… Elinka je nespavec, a v 9 ji obvykle do postele přemlouvám, čtu pohádku, zpívám, vyprávím, dělám psí kusy, aby šla spát …
Je za deset osm a Eliška na mou poslední otázku, jak to bylo s čokoládou povídá: “ Maminko, já už jsem ale unavená a chci jít spinkat. Už si nebudeme povídat, podívej se, jaká je venku tma, tak už zavřeme pusinky a budeme spinkat, ano….? „
Vítr v šatníku
Jaké je to mít svého stylistu?
A jaké je to mít svého stylistu na mateřský? O tom, a také jak to chodí, když si takového stylistu resp. stylistku najmete se dočtete v článku zde.
Až si budete psát předsevzetí…
Až letos budete sedět u stolu s blokem a tužkou, a přemýšlet nad tím, jaká novoroční předsevzetí si letos uložíte na nadcházející rok, zkuste se nad tím zamyslet trochu jinak. Přemýšlejte o sobě. Přemýšlejte o tom, kdo jste a kým chcete být. Jak působíte navenek a jak byste působit chtěli… Kam jdete a co chcete. Co dostáváte a co dáváte… A možná, někde mezi těmi hlubokými myšlenkami narazíte i na téma zevnějšku a toho, do čeho tělo i duši balíme, resp. halíme…
Moje poprvé…
Nedávno mi bylo 30. Možná to podstatné není. Možná v některých ohledech ano. Člověk se postupně vyvíjí. Pomalu si dochází k jistým cílům anebo pokrokům. Některá témata se zdají jasnější, některé otázky se postupně zodpovězené. A já jsem si po zlomení té pomyslné hranice, kdy se z mladé holky pomalu překlápím v (mladou) regulérně dospělou ženu 🙂 řekla, že je na čase malinko posunutou hranice tzv. osobní zóny a podělit se s vámi, jaké bylo moje poprvé.
Marsala
Letošní podzim je plný krásných zemitých barev. Připomíná padající listí i podzimní počasí. A přestože léto, sezóna plná jasných, veselých barev je za námi a nyní se již podzim o své slovo přihlásil i astronomicky, těšte se, barvy letošního podzimu vás hřát. Více se dočtete zde.
Prostě TRENČKOT
Jedna z naprostých nezbytností vašeho šatníku je trenčkot. Je univerzální jako málo co. Je to absolutní klasika! Je elegantní, je šik. Můžete ho ale vzít i k džínám. Do práce, na drink i na rande. Chcete-li se dozvědět více o tom, proč je tak oblíbenou součástí šatníků, mrkněte zde.
Aby se vám lépe psalo…
Aby jste se do práce těšili, abyste si chtěli dělat stále nové poznámky. Aby vás porada u šéfa bavila. Někdy stačí maličkosti, a každodenní rutina může dostat úplně jiný nádech. Odložte firemní propisky a kostičkované bloky s logem. Doplňte arsenál svých pomůcek pro obvyklé pracovní činnosti o nějaký ten stylový kousek, který bude příjemný pro oko, a třeba ostatním tak trochu ukáže, že máte styl, vkus a podtrhne vaši osobitost.
Barvy podzimu
Kolekce, které letos na podzim plní výlohy mě baví. Zvláště pak jejich barevé pojetí. Mrkněte se i vy, jaké barvy zaujmou vás. Já jsem vybrala 5, do kterých jsem se zamilovala já.. See you ater aligator!
eatprayloveandfashion 